Ohlédnutí... Libora Friedela (Lektor a konzultant strategického řízení)

Můžeš stručně zhodnotit co pro tebe Japonsko znamenalo, jaký dojem jsi měl z této své studijní cesty?
Cesta pro mě byla určitě přínosem, důležitým milníkem, a stále na ni vzpomínám v rozmanitých drobných příbězích, které se mi všelijak vybavují, a kterými jsem obohacoval a obohacuji své přednášky, webináře i rozhovory. Rád se teď vracím i k různým japonským drobnějším pojmům a filozofiím. Navíc se ten význam osobně zvýraznil, když jsem měl možnost dále a více poznávat reálie v mnoha evropských zemích, USA, Kanadě či Jižní Africe. Pak mozaika nabývá ještě většího významu v chápání jedinečnosti, alespoň pro mě.
Co tě nejvíce oslovilo a osobně obohatilo?
Jako milovníka zenu se mě více "drží" spíše ty mimoprofesní, tedy interkulturní a duchovní zážitky (kláštery, čajový obřad…). Rád vzpomínám na návštěvu Toyoda City a výrobního závodu Toyoty s tehdejším startováním výroby úspěšného modelu Yaris. Pro mě to byl komplexní zážitek co do tradic pokory a disciplíny, občas až (z mého pohledu) dětinské. Japonsko od té doby pro mě už není jen nějakou odtažitou zemí z filmu či dokumentu.
Aplikoval jsi něco ze získaných poznatků a zkušeností po návratu v českých podmínkách?
Léta jsem v desítkách firem konzultoval a učil mimo jiné "lean". A taky jezdil v Toyotě (teď s ní jezdí manželka). Trochu jsem k tomu dozrával a má skepse nikdy nezmizela, stejně jako jsem si nikdy definitivně neodpověděl na otázku, zda je lean plně přesaditelná filozofie. V ČR jsem často vnímal spíše vějičku instrumentů a nástrojů (5S, SMED apod.), než touhu po filozofii (tedy ukotvení lean i ve strategickém myšlení a manažerském i zamětnaneckém vědomí). Zejména u vrcholového managementu a jeho podpory, ale i osobní angažovanosti. Setkal jsem se s pozitivními i negativními příklady a implementačním úsilím. Bohužel někdy zbytečně opakovaným, což kromě nepochopení filozofie přisuzuji i dotačním programům EU ve vzdělávání. Každopádně ani Japonsko 2025 není Japonskem 1999.
Co bys vzkázal budoucím účastníkům kurzů v Japonsku?
Teď s odstupem a vyšším věkem se zasazuji spíše o tu druhou stranu mince... rozměr ducha, který společnost potřebuje jako sůl. Jedinečnost toho japonského vidím v propojení tradic ducha a realizační podnikové praxe. V tom jsou Japonci jedineční a (tradice ducha) pro švejkovské Čechy a západní přístup je to někdy nepochopitelné. "Dejte metodu a jedem, pozadí a kontext není důležitý"... to je falešný přístup adaptace. Proto také vnímám praxi AOTS a návštěvy v Japonsku jako důležitou součást budování elementárního porozumění a vnímání. Nejde o to být jako Japonci, ale inspirovat se tím dobrým a co nejpoctivěji a autenticky to přizpůsobit vlastním podnikatelským a životním podmínkám. Interkulturní rozdíly nejsou až tak velké, když návštěvu absolvujete s otevřenou myslí i srdcem a necháte na sebe Japonsko dýchnout po všech stránkách, nejen čistě profesně či "metodicky".